A něco od srdíčka!

 Tohle story bude dlouhé jako z Tóry.
Běhám. Běhám často a běhám rád. Běhám proto, aby byl zdravý, abych si protáhl kostru a abych si tak trochu zatančil. On to nikdo nepozná, když si pouštím do sluchátek Ministry a máchám u toho rukama. Běhám proto, abych si zameditoval. Prostě nechávám myšlenky v hlavě omlátit a rozdrolit o kůru mozkovou na prach, který v lese někde u pařezu vymočím.
Posledních pár dní, asi tak od 7.října, jsem se necítil nijak skvěle. Furt se někde něco dělo a já jsem začal mít pocit, že propadám syndromu FOMO. (Fear of Missing Out)
Russko, Ukrajina, Izrael, Romové, Ukrajinci, Palestinci, vymrdaní nebo nevymrdaní poslanci ANO, totálně psychicky vyšinutí Makak s Alunou křapčící na TikŤaku. V pátek někdo někoho píchnul v hospodě, a možná to bylo jen kvůli odlišnému názoru, na sítích jsem si 1000x přečetl, že já nebo někdo jiný je zmrd, čůrák, kunda, píča, bukvice, buzerant, fialový hnis.
Z FOMO jsem měl takový divný tlak u srdce, že jsem se bál abych neměl infarkt, mrtvičku nebo něco podobného. Jenže já běhám, vole! Běhám často a běhám rád. 200Km měsíčně a mám ultra chytré hodinky, které hlídají mé srdce. To se mě přeci nemůže stát!
To počasí v sobotu, přestože jsem se necítil dobře, mě tahalo ven, do lesa. Naloudoval jsem do mobilu podcasty, které jsem nestihl poslechnout a vyběhl jsem. Přiznám se, že jsem se bál, jestli nedělám blbě, jestli bych neměl zůstat doma v klidu, u twitteru :) Ale znáte to, kdo se bojí, nesmí do lesa.
Prostě jsem vsadil na své srdce a cítil jsem se nejdříve dobře a pak dokonce šťastně. Jako když se vám vrátí auto ze servisu a vy si vychutnáváte, jak jede na jedničku i když jede na pětku.
Nešetřil jsem se, tak jako nešetříte auto ze servisu, abyste odhalili, zde někde neklepe nějaký nedotažený plech. Nádhera, sluníčko, teplo, euforie, samovýrobna přírodních kanabinoidů makala na plné obrátky. Nahoru dolu, nahoru dolů, převýšení 240 metrů.
Poslouchal jsem skvělý podcast "Kanárci v síti" a "Přepište dějiny" o českých stopách v Izraeli. Domů jsem měl cca 400m a v nohách přes 12 blahodárných kilometrů. Automaticky se mi spustil další podcast "Vlevo dole" reportáž ze sněmovny.
A v ten moment se to stalo.
A o tom je tenhle příběh.
V momentě, kdy z podcastu promluvila Alena Schillerová, udělalo se mi neuvěřitelně špatně, cítil jsem že mi praskne pumpa, cítil jsem bolestivý tlak v srdeční tepně, která mi do mozku tlačí temný lepkavý asfalt. Okamžitě jsem musel podcast vypnout a doběhnout domů potichu.
Nedokázal jsem pochopit, co se mnou děje.
Copak mě může dostat do kolen neotesaná tupost Peštové, Babiše, Schillerové? Je možné, že tahle parta bohorovných ignorantů, usvědčených lhářů, obviněných podvodníků a kundočůráků dokáže rozhasit mé zdraví tak hluboko až na mém motherboardu?
Nikdy jsem se nepokládal za osvoditele vesmíru, ale v krvi mám celoživotně bojovníka. Mám tam však i pokoru, víru, nicotu a vesmírnou bezvýznamnost.
Něco se pokazilo, vir stupidity se snaží vyřadit zdroj napájení celého mého motherboardu.
Je čas předat štafetu bojovníka dál. Je vás tu spousty!
Fight on, twittermates!